dino se zbláznil

...takze... bibione je furt skoro stejny, plaz je furt stejne plna (slunecniky v rozestupech 4 metry v 25 radach + 5 rad s vetsim rozestupem uplne vzadu – tohle podel celeho bibione – tj. cca. 2km) a lidi ve ville taky furt stejny... teda az na par vyjimek a o tech tenhle post bude asi nejvic...

...prvni zminim nase sousedy... sqela rodinka – moc prijemni lide s dvema malejma klukama 3 a 5 let...

Andrea – strasne simpatickej ital, tak cca 35 az 40, hodne sme si sedli co se muziky tyce, v podstate cokoli rekl, ze rad posloucha sem mel s sebou v notesu nebo rovnou i ve zpevniku u kytary, cehoz jsme jeden vecer spolecne s dalsimi asi 10ti italy a 3ma dany nalezite vyuzili..

Rosanna – jeho manzelka, pul americanka, pul gvatemalanka – vyrustala v USA, ted zije v italii, tudis umi perfektne italsky a anglicky, trochu spanelsky a sama se naucila nemecky a fransouzsky a od nas se zacala ucit cesky... holt – kolik umis jazyku, tolikrat si clovekem... ohrome komunikativni clovek... ztravili sme spoustu casu sezenim na balkone a kecanim o vsem moznym...

Enrico (5) a Leonardo (3) – stejne uzasni jako jejich rodice... rodice je od narozeni vedou k anglictine, takze starsi Enrico mluvi plynule (a casto dokonce nevi, jak se neco rekne italsky, i kdyz to zna v aj) a mladsi leonardo aspon trosku rozumi take... nejlepsi je tyhle dva sledovat spolecne... malokdy se vidi, ze se maji sourozenci tak radi a tak si rozumi jako tihle dva...

Byli strasne super a otevreli mi tak trochu jiny pohled na tuhle tradicni dovolenou... dva tydny jsou precejen dost a poslednich par let uz jsem se docela nudil... letos se mi ale potvrdilo pravidlo, ze neni az tak dulezite kde ses, ale s kym ses a ze na dobre lidi se da narazit opravdu vsude... a vzhledem k tomu, ze se do italie jeste parkrat asi podivam, zacal jsem se z tohoto duvodu ucit italsky... (uvidime, jak dlouho mi to vydrzi)

A narazil jsem tam este na jednu slecnu... Sabrina – moc krasna a mila italka, ktera prijela se svoji kamaradkou (Giulia) a jeji rodinou... tri dny pred odjezdem jsme se s Radimem (o neco malo starsi kluk nez ja, jezdi do stejny villy pravidelne ve stejny termin jako my) pokusili o komunikaci... ted bych moc rad napsal, ze jsme si dobre popovidali a aspon se trochu lepe poznali, ale kdybych to napsal, tak bych kecal... ani jedna z nich totiz nebyla schopna rict jedinou celou vetu anglicky a ja mel v te dobe za sebou sotva polovinu uvodni lekce italstiny, takze moje italstina byla cca ve stejne stavu jako jejich anglictina (coz je teda bod pro me, protoze ja se italsky ucil asi 2 dny, zatimco slecnny se ucily anglicky 4 roky :-) )... a ani druhy pokus ji rozmluvit – o den pozdeji, kdy sla s nama vecer na plaz, kam sme chodili hrat na kytaru, se nezdaril...

do italie sem odjizdel s tim, ze si tam aspon odpocinu, abych si pak mohl uzivat dalsi prazdninovy program... a vratil sem se s pocitem, ze to nejlepsi z prazdnin mam uz za sebou...

linkuj.cz vybrali.sme.sk